Historie a původ břišního tance

Rozdíly mezi názvy orientální nebo břišní tanec se liší od komunity ke komunitě. Název orientální tanec se používá pro všechny tance východu — od Turecka, přes Čínu až po Japonsko. V Severní Americe a v Evropě se více používá pojem břišní tanec, kterým se rozumí spojení improvizace a původní starodávné techniky. Tímto spojením vzniká moderní taneční styl Středního východu, který je stále populárnější.

Ze starověkých mýtů se dozvídáme, že tancem se vyjadřovala oddanost bohům a bohyním nebo se tanec spojoval s plodností. Břišní tanec se odnepaměti používá jako porodní tanec, protože zpevňuje břišní a pánevní svaly a tím je porod bezpečnější a méně bolestivý. Při tanci se svaly nejen posílí, ale dochází i k uklidnění a zbavení se obav a stresu z porodu. Břišní tanec se v některých oblastech pohoří Atlas používá jako porodní tanec dodnes.

Břišní tanec se dále vyvíjel i díky ženským harémům na Středním východě. Ženy tančily pro své muže a pány, ale také pro své vlastní pobavení a pro oslavu zvláštních příležitostí. Za zdmi harémů a mimo území Blízkého a Středního východu vznikaly fámy o mimořádně smyslném tanci, který ženy tančí, aby získaly přízeň mocných mužů. Ve skutečnosti by většina tehdejších žen v prostředí smíšeného pohlaví nikdy netančila, samozřejmě s výjimkou svatby. Břišní tanečnice dodnes narážejí na přežívající představu, že břišní tanec je pouhá erotika bez vnitřního významu.